Přítomný čas prostý, anglicky present simple, patří mezi první gramatické jevy, se kterými se začátečník setká. Jeho základní princip je přehledný: používáme ho pro děje, které se opakují, probíhají obvykle nebo vyjadřují obecně platnou skutečnost. Neříká tedy především, co se děje právě v tomto okamžiku, ale co je běžné, pravidelné či trvalé.
Dobrou pomůckou je představit si situaci, která nikoho nepřekvapí. Když někdo pravidelně čte detektivky, můžeme říci „I read detective stories“. Pokud člověk miluje palačinky, použijeme „She loves pancakes“. V obou případech nejde o jednorázovou činnost, ale o zvyk nebo obecně platnou informaci o dané osobě.
Kdy se čas používá
Present simple se hodí zejména tehdy, když mluvíme o pravidelnosti, zvycích, dlouhodobých stavech a faktech. Často se objevuje se slovy, která určují četnost: například „často“, „někdy“, „vždy“, „obvykle“ nebo „nikdy“. Samotný čas však není omezen pouze na každodenní rutinu.
- Pravidelné činnosti: člověk chodí do práce, sportuje nebo čte každý večer.
- Obvyklé děje: někdo někdy vaří, často cestuje nebo obvykle vstává brzy.
- Trvalejší stavy: někdo žije v určitém městě, zná určitou osobu nebo má nějakou schopnost.
- Obecné pravdy: voda mrzne při určité teplotě nebo Země obíhá kolem Slunce.
- Jízdní řády a pevně stanovené programy: vlak odjíždí v osm hodin.
Důležitý je význam celé věty, nikoli pouze přítomnost časového výrazu. Věta může být v přítomném čase prostém i bez slov „vždy“ nebo „každý den“, pokud popisuje skutečnost, která platí obecně. Například věta „Kočky milují teplo“ vyjadřuje obecné pozorování, ne činnost probíhající právě v okamžiku mluvení.
Jak se tvoří kladná věta
V oznamovací větě se sloveso většinou používá ve stejném tvaru jako infinitiv bez částice „to“. U osob I, you, we a they tedy sloveso neměníme. Základní vzorec vypadá takto: podmět plus sloveso plus zbytek věty. Proto říkáme „I read detective stories“, „You work here“ nebo „They play tennis“.
Výjimka nastává u třetí osoby jednotného čísla, tedy u he, she a it. Ke slovesu se zpravidla přidává koncovka -s. Proto má věta „She love pancakes“ nesprávný tvar; správně zní „She loves pancakes“. Stejný princip platí ve větách „He works in Prague“ nebo „It looks good“.
Při tvoření této koncovky je třeba sledovat pravopis. U většiny sloves stačí přidat -s, ale některá slovesa dostávají -es, například po určitých zakončeních. Sloveso „go“ má ve třetí osobě tvar „goes“ a „watch“ se mění na „watches“. U slovesa zakončeného na souhlásku a y se y obvykle mění na i a přidává se -es: „study“ se ve třetí osobě mění na „studies“.
Právě koncovka -s bývá pro české studenty zrádná. V češtině se osoba slovesa často pozná už z tvaru slovesa, zatímco angličtina používá téměř stejný tvar pro většinu osob. Proto je užitečné při procvičování vždy vědomě určit podmět a zkontrolovat, zda jde o he, she nebo it.
Zápor a otázka potřebují pomoc
V záporných větách a otázkách se u běžných sloves používá pomocné sloveso do. Pro I, you, we a they je to do, ve třetí osobě jednotného čísla does. Zápor vzniká spojením do not nebo does not, v běžné komunikaci také zkrácenými podobami don’t a doesn’t.
Věta „I don’t have a dog“ znamená, že mluvčí psa nemá. U třetí osoby řekneme „Mary doesn’t speak French“. Všimněte si, že po does not už hlavní sloveso nemá koncovku -s. Tvar „Mary doesn’t speaks French“ je nesprávný, protože koncovka třetí osoby je už obsažena v pomocném slovese does.
Otázka se tvoří přesunutím pomocného slovesa na začátek. Vzorec je: do nebo does, podmět, základní tvar slovesa a zbytek věty. „Do you swim in summer?“ se překládá jako „Plaveš v létě?“ a „Does he know about it?“ jako „Ví o tom?“ I zde platí pravidlo, že po does následuje pouze základní tvar slovesa, tedy know, nikoli knows.
Pro zopakování pravidel je užitečné pracovat s materiálem present simple, který je zaměřený právě na přítomný čas prostý a vysvětluje jeho tvorbu srozumitelně pro začátečníky. Při učení nestačí pouze přečíst pravidlo; student by měl sledovat rozdíl mezi kladnou větou, záporem a otázkou a vlastní příklady si říkat nahlas.
Slovesa do, be a třetí osoba
Pomocné do se používá hlavně s běžnými významovými slovesy. Samotné sloveso „do“ může být také významové a znamenat „dělat“. V takové větě se pomocné do může objevit dvakrát: jednou jako pomocný prvek a jednou jako významové sloveso. Tento rozdíl je při procvičování dobré vnímat podle významu, ne pouze podle tvaru.
Sloveso „be“ se chová zvláštně. V přítomném čase má tvary am, is a are, takže u něj nepoužíváme do ani does. Říkáme například, že někdo je unavený, doma nebo studentem, a zápor tvoříme přímo pomocí not. Otázka vznikne změnou pořadí slov. Toto pravidlo je důležité, protože mechanické přidání do k větám se slovesem be vede k chybám.
Podobnou pozornost vyžadují slovesa vyjadřující vlastnictví, vědění, pocity nebo názory. Věta „She loves pancakes“ popisuje trvalejší oblibu, zatímco přítomný čas průběhový by se hodil pro děj probíhající právě nyní. Present simple proto často působí přirozeněji u sloves jako love, know, understand nebo have, pokud vyjadřují stav.
Nejčastější chyby při učení
Chyby obvykle nevznikají proto, že by pravidlo bylo příliš složité, ale proto, že student smíchá několik pravidel dohromady. Nejdříve je vhodné určit, zda věta popisuje zvyk nebo obecnou skutečnost. Potom se vybere správný podmět a teprve nakonec se kontroluje tvar slovesa či pomocné sloveso.
- Určete, zda jde o pravidelný děj, obvyklost, trvalý stav nebo obecně platný fakt.
- Najděte podmět a zjistěte, zda je ve třetí osobě jednotného čísla.
- V kladné větě přidejte ke slovesu -s pouze u he, she nebo it.
- V záporu použijte don’t nebo doesn’t a po nich základní tvar slovesa.
- V otázce postavte do nebo does před podmět a po něm ponechte základní tvar.
- Zkontrolujte, zda nejde o sloveso be, které má vlastní pravidla.
Častým omylem je také používání present simple pro děj, který probíhá právě teď. Pokud někdo právě telefonuje, vhodnější je přítomný čas průběhový. Jestliže však telefonuje každý večer nebo telefonování patří k jeho pravidelné práci, použijeme přítomný čas prostý. Rozhodující tedy není český překlad slovesa, ale časový význam celé situace.
Začátečníkům může pomoci postupné procvičování. Výukový projekt Jazykolog nabízí v části anglické gramatiky materiály pro úplné začátečníky, včetně vysvětlení, testů, materiálů ke stažení a videí. U tématu přítomného času prostého je nejefektivnější střídat krátké vysvětlení s doplňováním koncovek, tvorbou záporu a převáděním oznamovacích vět na otázky.
Jakmile student bezpečně rozliší použití, zvládne koncovku třetí osoby a pochopí úlohu do a does, stane se present simple spolehlivým základem pro další anglickou gramatiku. Nejdůležitější je pamatovat si jednoduchou myšlenku: tento čas popisuje to, co se pravidelně děje, co obvykle platí nebo co je obecně známé.
